Svět pod modrým zřel’s nebem Catanie,
když snědí plavci za jásavých zpěvů
svou brázdili pouť kolem Sicilie,
v svých čelích sníce novém o objevu.
A perutě Tě nadchly chirurgie,
když zpila Tebe věčném ve úsměvu,
jež v zlato vděčně Tvoje jméno ryje,
jež v dějinách plá hlučném ve ozevu.
Tak do květu Jsi přived transplantaci
a defekty Jsi různé hojil tváře,
když středověku zkomírala záře.
A syn Tvůj v umělecké resignaci
plul mořem temna na velké dál lodi,
již láska řídí jen a duše zplodí.