Tak dlouho horizontem mračna táhla,
až v Americe vážně stanula,
a ohněm jasným věda vzplanula,
když zručná ruka Tvoje v struny sáhla.
A po technologii duše práhla,
a touha nesmírná z ní vanula,
až praksi s žhavostí ji vdechnula
a s hrdými pak zraky svými spřáhla.
A burácející se srdce rozžhavilo,
jež květy vonné pro vlast trhalo
a lidstvu na cestu je sypalo.
To děti jeho smějící se byly,
by žíznící ret z číše napojily,
v níž srdce tajemné své city písmem skrylo.