Jak něžný, jenž nás líbal po celou noc sen,
jak útlý zvuk, jenž nerozvlní dusný vzduch,
dnes z desátého věku jméno zírá jen,
jež zcela cize v umdlený náš vane sluch.
Přec před duší mou jdeš jak z Věčna probuzen,
a Kanon Tvůj, jenž vzbudil v celém světě vzruch,
buď dnes mým veršem na památku oslaven,
jímž v pravdě evangelia se nesl duch.
A citu mého vlna měkká, snivá,
se s úctou k Tobě v neznámý kraj dívá,
jenž věčně němým jest jak stínů splihlý ret.
Ač nevrátíš se nikdy, nikdy na zem zpět,
přec při jméně Tvém zazní sladká hudba,
neb dopřála Ti Nesmrtelnost sudba.