Ach, Haničko, má perličko
jediná, jediná!
tys mě na smrt svojí krásou
ranila, ranila.
Jak mi nebe nad hlavou je
vysoko, vysoko,
tak tě chovám ve svém srdci
hluboko, hluboko.
„Nic si z toho, můj Jeníčku,
nedělej, nedělej,
zespod dírku do srdíčka
udělej, udělej.
Ležím-li na dně srdce
hlubokém, hlubokém,
zas mě vytrousíš po světě
širokém, širokém.“