Pokorná prosba

Nad temeny hor růžových
milostné slunce zapadá;
beránku můj, u nohou tvých
se měkká niva rozkládá.

Beránku můj, ó přibliž se
a spočiň v jasné zeleni,
vždyť každé stéblo chvěje se
a kyne tobě v toužení.

Tys jako sníh, a drneček,
jenž nehoden tvých kročejí,
jest plný zkvětlých slziček,
ohnivých lásky krůpějí.