Jdou šumaři od města k městu,
ode vsi ke vsi pořadem,
jak tažní ptáci krátí si cestu,
zásobí plesem celou zem.
Jdou šumaři, u prahu se staví:
„Růžové dívky, pojďte ven,
my na stálé vám zahrajem zdraví,
dopředem den vám v pěkný sen.“
Hned v spanilém děvčátka lemu,
jako když růží nakvěte,
a kde jsou švarní mládenci k čemu,
hned se to v kytky proplete.
Neb jak co ti šumaři hrají,
vjede těm hochům do nohou,
a které srdce z tvrda se krájí,
trouby mu roztát pomohou.
Tak praví již soudové boží —
v hudbě se zákon naplní:
když kolo roste, láska se množí,
lidé se v párky doplní.
Tak stvrzují otcové, matky:
neb když se tanec rozehrá,
to vyjdou, kývnou na prahu chatky —
ať jen to pán bůh požehná!
Jdou šumaři od města k městu,
ode vsi ke vsi pořadem,
jak tažní ptáci krátí si cestu,
vesele zvučno bude všem!