Požloutlý list se k zemi mrtvé tulí,
Nebe se halí v závoj smutkový:
Vše růže, jež se bujně ještě pnuly,
Svých družek hrob se zdobit hotoví.
Svit hvězd se skrývá za mrak za mlhavý,
A v tichý hrob se svěží dol mění,
S dnem slunce truchle rozchod smutku slaví,
Kam patří oko, všady loučení.
I srdce puká, když se se vším loučí,
Co s proudy krve jeho splynulo:
A spíš se smrti v náruč odporoučí,
Než za živa by v trýzních hynulo!…