Padá, padá, padá
krev a zlato
na všechny cesty; co nevidět
zasypán bude celý svět.
Na polích chodím a ustrašen dívám se na to.
Vždyť zlato je tak těžké a krev je z ran,
každému, každému povídám;
neslyšíš, – země pod tou tíhou sténá,
možná do zítřka zemře udušená.
Ale nikdo mi nevěří,
neběží do zahrad, do polí,
zaprosit větry, břízy a topoly.
Kdyby je lidé políbili, jistě by se usmířily,
a rázem
by zase jen padalo na zem
lehounké, zetlelé listí.