Ty naše písni národní,
violko ve kráse prosté,
při tobě srdce zabuší
a duši křidélko roste;
hlava se vypne do výšky,
pod řasou oči jen hoří,
tváři tak pěkně rozkvetou
radosti plamennou zoří.
Ty naše písni národní,
kvítečko slovanských luhů,
při tobě klesá beze slov
v objetí druh věrný druhu,
při tobě bystře poskočí
i naši dědové šedí,
a Pán Bůh dobrý s úsměvem
s nebe k nám po Čechách hledí.
Čarovná písni národní,
tys ona toužená zora
do tmy, v niž zemi ubohou
zavila kdys Bílá Hora!
Tebou nám pro vlasť vypučel
prvý květ lásky tak vroucí,
po době dlouhé slyšel svět
to české srdce zas tlouci!
Ó, buď vždy, písni národní,
mládeži výživným mlékem,
stařečkům vínem sílicím,
na rány hojivým lékem;
ó, zůstaň s námi po věky,
křídly již český duch mává,
s úsměvem zírá na Řípu
zmlazená matička Sláva.