Když svou mně Zora milostná
na spánky růžnou ruku skloní,
o Tobě, milko, zlaté sny
jí vložím na památku do ní.
A polední když vánek k vám
za slunkem jasným pozaletí,
perutí svou z mých myšlének
dech teplý, milko, přinese Ti.
A večer proudem vzpomněnek
Ti pošlu člunek milko moje;
ten člunek, ten je mysl má,
a přístav pro něj — srdce Tvoje.