Večer se dnem líbaly se,
loučíce se oba lkaly
a na nebe zlatorudé
jasné hvězdy vyplakaly.
Vplul ve hvězdné měsíc moře,
smutný, bledý modrem kráčí,
po vlněnkách svity jeho
ode vlnky k vlnce skáčí.
Zalká slavík, pláče tiše —
i v mé srdce bol se vkrádá,
z přešlých dob si upomínky
v růžnotrný vínek spřádá.