Ticho kol, že bys moh' slyšet
zlaté hvězdy v nebi chodit —
slyšet měsíčka hedbávné
lesky v jezeru se brodit!
Ticho kol, že bys moh' slyšet
tajné sny hrobního spáče —
slyšet mrtvé kapky času,
jež vesmíra oko pláče!
I ten vánek hravý dřímá,
ani zvuku ani hnutí —
jakoby se vesmír topil
v bezedném zapomenutí.
Jen mé srdce pořád bije,
tlukot s tlukotem se honí -
jak hodiny všehomíra,
jež si samy hrana zvoní!