Úzkostí má duše trne
o tu naši drahou vlast,
jak se na ni stále hrne
těžká nehoda i strast.
Kam pohledneš, samé hroby
pochovaných nadějí,
nejkrásnější její zdoby
jako trestem scházejí.
Pane Bože, v malém čase
tolik velkých obětí!
Zdali nahradí je zase
příznivější století?