Tmou se země ovinula,
v noc se změnil jasný den,
světla v chýších vyhasnula,
ticho v nich a sladký sen.
Jediný jen dům je zříti,
z jehož oken plane zář,
tisíc světel v něm se třpytí:
kdo to bdí, čí je to tvář?
Na nebesích bdí to Věčný,
hotov jsa nám na pomoc;
vzdavše jemu dík srdečný
spěte klidně! Dobrou noc!