Tak hluboko ni oceán
tvých perel neukrývá,
jak v srdci mém, od Boha dán,
tvůj obraz odpočívá.
Tvůj obraz, perlo vznešená,
tvá krása jasnoleská,
ty panno zorou věnčená,
ty, slavná vlasti česká!
A nejsi sen! tys v pravdě má,
ty světů perlo skvělá,
tak malá a tak milená,
že v srdci dlíš mi celá.
Tys, otčino, ten svěží ráj,
naň slunce usmívá se!
Ó dcero nebes, vábíc máj,
jak sen se třpytíš v kráse!
A krásna tak, že v zapění
to dálnym zemím hlásám,
a velká přec, že v nadšení:
»Jen tobě žiji« jásám.