Jan zde leží, slavný slavnými památkami předkův,
Šellnberského posud jenž domu byl vladařem.
Věhlasnost a přelíbezná jeho výmluva často
Potlačenou v nehodách vlasti zahájila čest.
Vtip jeho důmyslný krvavé boje zastavil, a trub
Válečných zadržel zázvuky hrůzyplné,
Čackou mysli jeho s králem velebívalo panstvo
Ctnost, jakovou ctí lid, jenž bytuje v chatrčích,
Lid, jenž u pramenů buď Réna malého přebývá,
Neb-li pluhem brázdí úhory Sarmacie.
Vděčnou vlast ho slzou oplakává, dřív zemřelého,
Než šedivá staroba skráně mu posněžila.
Však jeho duch aby záhvězdných dostal se do sídel,
Žádej Hospodina, kdož toto čísti budeš.