I bylo jedno kůzlátko,
jež dobré bydlo pichalo;
i na led šlo si drobátko,
by sobě trochu zahralo.
A zle, ach zle tam upadlo.
A kůzlátko když upadlo,
tu přišla stará matička,
řkouc: „Hloupá jsi ty kozička;
proč dobrýs pozor nedala?
hic nožku jsi’s tu zlámala.“ —
„Ach, ach!“ jí dcera pravila,
„Ach, máti rozmilá!
já kdybych byla věděla,
že takové jsou žalosti,
ó žebych byla seděla,
a doma byla v tichosti.“ —