Otevřená kniha lyrická je duše,
čí v ní padne zrak, co psáno v ní je, stíhá,
ať to v polosnění, zdání, tužbě, tuše,
ať již za tím satan nebo anděl číhá –
otevřená kniha.
Jako v poli větrům v plen vydána hruše,
jejíž každou větev náraz jiný zdvihá,
skřípot větví jejích pro svět vyzní hluše.
Věčná kovadlina, losů kovář buše
do ní, jisker příval nítí, zrak se míhá,
lze v ní čísti – hlupci vyzní pouze hluše
otevřená kniha.