Ticho na nebesích,
na zemi je mír.
Ve hlubokých lesích
usnul ruch a vír.
Bez hnutí je nyní
doubrava i keř,
tichounká noc stíní
klidně spící zvěř.
Jenom člověk stojí,
po boku svém zbraň,
právě teď se strojí
na ubohou laň.
Prchni, plachá lani,
skryj se dále v keř!
Ten muž na čekání,
horší je než zvěř!
Nahoře se svítí
luny zář a hvězd.
Dole co se třpytí,
strašná zbraň to jest.
Však ta noc tak tichá,
nebes lem tak čist,
kolem nezavzdychá
ze sna ani list.
Mír té noci táhl
dálí v luh i stráň.
V srdce lidské sáhl.
Lovec složil zbraň.