Byla jednou jedna matka
a ta měla synů mnoho;
jemnost pána udělala z toho
a z jiného půl hrabátka.
Dobrá vdova tato
rozdala jim celé jmění, všecko zlato,
myslíc, že co dobrým synům dá,
to že nejlépe schováno má.
Ale slávou zaslepení synové
brzo na svou matku zapomněli;
jiným dávali a jí jen dáti chtěli;
ach, a dobrá matka, aby synům hanby nedělala,
pod večer na pražském mostě žebrávala.
Mnohý cizinec tu kráčel okolo,
vida ženu oškubanou na holo;
ale žádný jí nic nedaroval,
než že tolik možných synů má, jí předhazoval.
— Matka zemřela hladem:
pohřbena-tě pod Vyšehradem.
A synové, když smrt její uslyšali,
nákladný jí na hrob kámen dali.