Na prsou svých nech snít mne zas
ten krásný žití sen,
a kane-li mi slza z řas,
ó nech ji kanout jen!
To v květu z noci ovzduší
je rosná krůpěje —
zář očí tvých ji osuší,
jak jen se usměje.
Ó sviť mi zrak tvůj slunečný
na dlouhý, blahý den,
ať štěstí klam je bezděčný,
ať pravda — neb jen sen!