Mám rád ta hluboká a vlhká luka,
když z jara žluťák potáhne je zlatě,
i potok, jak se řine oklikatě,
a vůkol všecko dýchá to a puká.
Mám čejku rád, jak hustou travou šuká,
i motýla, jenž přiletuje k mátě
i starou vrbu, zase v dívčím šatě,
a datla, jak do hnědé kůry ťuká.
A uřícený kluk po Božím hodě,
jak červeným zde vejcem popovejší, —
pak dívka, jak se shlíží v čisté vodě:
„Co řekne asi dnes můj nejmilejší?“
— a odskočí a trhá kytku s chvatem
a po sukénky rousá se tím zlatem.