Vlád’ šatlavou, jak vrchní vládnul hradem,
a koho chyt’, ten neušel mu z kleští;
nás kluky honil jenom od angreští,
a odpykali jsme to všichni řadem.
Teď do chaloupek docházívá zadem
a jde-li návsí, kluci za ním vřeští,
bos, holohlavý v slunci, sněhu, dešti,
tak starý a tak třesoucí se hladem.
A zaklepal též u nás ve předsíni:
Nuž, starý mušketýre, jak se vede?
„Aj tak, můj pane, časové jsou jiní, —
však bývalo to! — pán-li vzpomnít svolí —“
A teď to bleskem šlehlo v oko šedé,
jak vzpřímil se co prut — a seknul holí!