Tvá líc — toť hlava ptáka bouřliváka,
jenž prudce lítá drsným mořem žití
a v divé bouři jen se doma cítí
a křičí v noc, jež nad lodí se smráká.
Teď v únavě a nudě břeh jej láká,
tam hnízdo lásky skryto v hustém sítí.
V něm zlatým prachem zříš se hvězdu stkvíti:
toť drahá bytost příštího je ptáka.
Tu zticha vletí v koutek drahý, známý.
A moře, které vraždami se chvěje,
v němž dosud rvou se vlny s mrtvolami,
A jež jak řada rakví nocí stoupá,
zde kolébkou jest, hnízdo zlehka houpá
a v mladý spánek píseň lásky pěje…