Hledím v tvoje oči zádumčivé,
v tvoje jemné líce bledé
v mlčení —
a naslouchám,
jak kyvadlo tak líně, teskně bije,
jak dlouze,
sípavě
dole pes vyje…
Nebojíš se, když se půlnoc blíží,
když jsem s tebou sám jen doma
v mlčení —
já — s tebou sám! —
když dole zvíře opuštěné vyje,
když dlouze,
hrkavě
kyvadlo bije…?
Když už všechno řekli jsme si tiše,
když nám světlo zhaslo? — Mlčíš? —
— Zachvění. —
Tvůj těžký dech!
Jen tebe cítím… Dole ten pes vyje
tak smutně!
Hodina půlnoční
bije