Svou duši netrať v cetkách malicherných,
jež v umění ne zlatem jsou, — však škvárem,
jenž tráven nesvatým a všedním žárem
se rozpadává v popel troudů černých.
Chci v umění tě vidět z oněch věrných,
kdož v modrojasu jako skřivan jarem
zpěv nebi vracejí jim daný darem,
až v nebes v tůních zniknou bezeměrných.
Chci vidět tě v tom čistém, dívčím zjevu,
jenž svěcen uměním jest nejskvělejší. —
Tvůj zpěv ať srdce teskná ukonejší
a srdce vinou těžká vznese k výši.
Buď zpěv tvůj modlitbou; — ať Bůh ji slyší,
jak bílých andělů naslouchá zpěvu.