Ha ty náše slunce,
Vyšehrade twrd!
Ty smiele i hrdie
na přiékře stojiéš,
na přiékře stojieši
wšem cuzim postrach.
Pod tobú řeka
bystra valié sie,
valie sie řeka
Whltava iara.
Po kraju řeky
Whltavy čisty,
stoié siéla chwrastia
pochládeček mil:
Tu slaviéček malý
veselo pieie
pieie i mutno,
iako srdéčko
(radost i mutný)
žel ieho čuie.
Kéž iáz ism slaviéček
w zeleném luze;
ručebych tamo lecial,
kdie drahá chodié
večerem pozdno.
Když wše milost budié,
wšeliký živok
velím snabzienstviém
ieie želie - - (žel čuie).
Jáz neboščiék tužiu
po tobie liepá,
pomilui chu(da)!