Matičko má drahá, moje srdce zlaté!
Což Vy mně matičko bíle rozkvétáte
jako v chumelici bílá jabloň v poli,
ach, což moje srdce stýská si a bolí!
Ach což moje srdce bolestně si stýská,
že ten květ bohatý hlavičku Vám stiská,
že v těch drahých rukou tolik tíhy máte,
že je k mojí hlavě sotva pozvedáte!
Však ta moje hlava také žalem zvadá,
na prsa Vám sama, s prsou na klín padá,
jako mlýnský kámen do kola se točí,
a na místě řečí zalejou se oči.
(V Lumíru r. 1879.)