Oj! ty dívčino, ty hrdá a pyšná,
což jsi ty ke mně zvečera nepřišla?
„Jak já mám k tobě zvečera choditi?
nás by sudičové mohli pomluviti.“
Ať si bez rozumu, ať si pomluví,
až jen přijde ta hodinka — však oni oněmí.
Oj! ty dívčino, červená ty růže!
srdce se vynadívat na tobě nemůže.
Oj! ty dívčino, červená kalino!
žes ty mně tak milá, jak se to dělo?
„Oj! ty jonáku, ty sivý holoubku!
nezapomeň, miluj věrně svou panenku!“
Teče voda od mostu, bystro do jezera,
proč jsi ty tak, má panenko, smutná, neveselá?
„Oj! jakpak já nyní mám vesela býti,
milovala jsem jonáka, mám ho opustiti.
Oj! tak jako rybičkám bez vody je těžko,
tak i mně, můj milý! bez tebe je těžko.
Oj! tak jako rybičkám bez vody smutno,
tak i mé srdéčko bez tebe urputno.“
Oj! ty dívčino! přes ty pusté bahniny
podávej ručinku milému do ciziny.