Za Dunaj stupat poroučí
car, s milou kozák se loučí:
„Ty koníku, můj vraníku,
nes mne poskokem!“
Na koně kozák vyskočil,
ještě se k milé otočil:
„Zdráva buď! k tobě se vrátím
ještě před rokem.“
Dívčina ruce lomila,
těžce plačíc promluvila:
„Ach, jak ty mne zde opouštíš,
v dálný táhneš kraj!“
„Ej, rukou nelom bělounkých,
nepokal očí čerňounkých,
zdráva buď! já šťastně jedu
s druhy za Dunaj.“