Rychlej, nežli kvítek jarní,
vadne první lásky čas,
a co srdce nepromarní,
ztrhne s sebou život zas. —
Dívko drahá, duše milá,
proč si se tak zamyslila?
Rychlej, nežli rosa z rána,
vyschnou slzí prameny,
jenom citu růže planá
zdobí hrobní kameny. —
Dívko drahá, duše milá,
proč si se tak zamyslila?
Vidíš, děvče, pláč a smání,
smutek, lásku, hrstku let,
a kol všeho zpomínání
pojmenoval člověk svět. —
Dívko drahá, duše milá,
proč si se tak zamyslila?
Jenom jedna, jedna láska
pučí ještě nad hrobem,
láska k vlasti, která skrývá
všecky lásky v lůně svém. —
Dívko drahá, duše milá,
proč si se tak zamyslila?