Aj, co tamo v dáli nad obzorem,
kde již oko mdlí, se bělá?
zdaž houf labutí to vodoborem
sněhobílá koupá těla? —
Hoj, toť nejsou labutí tam sbory;
jsou to Řeckých orlů lety,
ježto spějí potřít vrahů vzdory,
mstít se za pláč dlouholetý.
Miaulis tam, slavený rek reků,
od Hydry ku Psáru spěší,
kdežto Turek v nenasytném vzteku
vraždou, ohněm, smilstvem hřeší.
Se svými on Palikáry letí
na třicíti lodích hbitých
tam, kde Turci otálejí kletí,
aby pomstil bratrů zbitých. —
Temná noc pokryla šumné vlny
a na vlnách Turků lodě,
jež kořisti naloupené plny,
houpají se u pohodě.
Aj, tu jedna — dvě — již devět lodí
plamen zžíravý zachvátí,
a kam sáhne, děsný zmatek plodí,
až se musí Turek lodí vzdáti.
Turek na ostrově spásy hledá —
Miaulis i tam jej drtí;
ani moře, ani ostrov nedá
Turkům léku proti smrti.
A když jasné slunko z luna moře
nad Psáros se vynořilo,
zasvítilo na Turčínův hoře,
a vítězství Řekův ozářilo!