Pode klenkou studánečka,
čistá v ní vodička,
zjitra zde umývá líce
sluneční dceruška.
Pode klenkou u studánky
jsem si líce myla;
ach, a svůj jsem do vodičky
prsten upustila.
Přišli boží synáčkové
se sítí hedbávnou,
vylovili můj prstének
z hluboké vodičky.
Přijel ke mně mládeneček
na hnědém koníčku,
měl koníček jeho hnědý
zlaté podkovičky.
„Přistup blíže, děvče,
blíže sem, mladičko,
slovíčko promluvíme,
myšlénku pomyslíme,
kde potok nejhlubší,
kde láska nejhlubší.“
Nesmím, mládenečku,
vadila by se matinka,
vadila by se stařinká,
dlouho bych nepřišla.