Laima křičí, Laima ryčí,
bosa běhajíc po horách. —
Na horu vystoupivši
uhlédla jsem tři rybáky
Pomořany blízko moře.
Neviděli jste bratříčka
na vysokém moři?
Ej děvčátko, lilijátko!
u dna moře hlubokého
utonut spí tvůj bratříček;
písek hryže jeho líce,
vlna vlásky mu promývá.
Pomořané, kmotříčkové,
nevylovíte bratříčka
z moře hlubokého?
Zač jej máme vyloviti? —
Jednomu dám pás hedbávný,
druhému dám prsten zlatý,
třetímu nemám co dáti,
s třetím pak smluvím se sama,
s mladým korábníkem.
Korábník je muž statečný,
umí lodí spravovati
po větru i proti větru.
Jak se vyhneš, uvaruješ
před nepřátely svými? —