Labutě hejnem kraj přelétnuly,
jezdce do bitvy přizývajíce.
Mnoho vyjelo mladých bratříčků,
a u nás není, kdo by jel s nimi.
Bratříčku jeti — nedejme jeti,
raděj sedlejme otci koníčka.
Jedna sestřička bratra obláčí,
druhá sestřička vrátka otvírá.
Ach ty bratříčku, kdy se navrátíš
k červené růži v otcově sádku?
Až rozpučí se — k vám se navrátím!
Růže rozkvetla v neděli ráno.
Nejde, nejede milý bratříček,
pojďme, sestřičko, čekat bratříčka
na vršku u plotu jesenového.
Přešly jsme hory, přešly doliny,
odhradily jsme plot jesenový,
nebylo nikde vidět bratříčka.
Běží koníček, cválem přibíhá,
zlaté mu třmeny po stranách visí.
Pojďme, sestřičko, chyťme koníčka,
koně chytíme, a se zeptáme:
Koni, koníčku, bratrův běhunče!
kde jsi našeho nechal bratříčka!
Bratra vašeho rána zabila,
mne do šírého pustili světa.
Devatery jsem řeky přeploval,
tuto desátou po dně podploval.
Ach běda, Bože, náš milý Bože!
kdož nám pro bratra truchlit pomůže?
I dí slunéčko se naklonivši:
Já vám pro bratra truchlit pomohu;
po devět jiter v mraky se skryji,
a na desáté ani nevyjdu.