Slunce zachází, večer nablízku:
Pojďte, proveďte mne, bratříčkové,
přes oseníčka a po paloucích.
Ihned vyjeli ji provázejíce,
po květné louce pokřikujíce:
Nuže, sestřičko, milá chlubičko,
nachlubila ses dost u matinky,
jakž hněvnou krotit budeš svegrušku,
jak udobřívati tuhle matinku?
Přivstanu sobě bez buzení,
rozdělám oheň bez poručení,
oheň rozdělám milé svegrušce,
vody nanosím této matince.
Mýdlem jsem prala, bych byla bílá,
sklenky jsem drhla, aby se leskly:
a nyní v domě milé svegrušky
právati již budu slzičkami,
sušívati srdečným vzdycháním.