Dvá mi průvod bratříčkové dali,
dvě sestřičky vínek upravily,
a můj mladý, můj miláček drahý,
s líčka mého slzičky otíral.
Neplač, neplač, mladičké děvčátko,
upokoj své sklíčené srdéčko;
dost se nalkáš, nežli tu uvykneš,
zde svegruška nebude matička.
Vedli jsou ji do nové komůrky,
za zelený stolek posadili;
když za stolem seděla nevěsta,
svegruška se na ni škaredila.
Rozpletete moje pleteníčka,
sejmete můj routový věneček.
Berte, vemte můj svatební vínek,
v jaké jste mne soužení uvrhli! —
Není tolik na routách lístečků,
jak na nás dvou nevěrných slovíček.
„Pade listí s routiček ve sádku,
spadnou teskné i naše slzičky.“