Teplí větérkové
od západu váli,
liliemi zachvívali;
jeli tu, jeli
s milou dceruškou
k háječku zelenému.
Vzhůru, za sestrou,
synové moji,
odvezenou stíhejte.
I dohonili
milou sestřičku
u samého háječku.
Jeli po borkách,
drnčely borka,
řinčely jim udidla.
Ej vrať se, vrať se,
milá sestřičko!
po tobě matka touží.
Však se nevrátím,
vy bratříčkové!
můj vínek jí odešlu.
A kde, sestřičko,
snědá sestřičko,
kde budeš nocovati?
Stojí na vršku
zelená lípka,
pod ní můj nocleh bude.
A tamté lípky
zelené listí
mou bude podhlavnicí.
Skláněla ke mně
lípa halúzky —
kde matčiny jste ručky?
Schvívala na mne
své květy lípa —
kde matčina slovíčka?