Litevské národní písně — 3. Pomluva

Záhy jsem vstala,
všecky zasela
zelené majoránky.

Já řídce sela,
hustě mi vzešly,
a pěkně zpupeněly.

Z jejich jsem listí
vila věnečky
z naší vsi pro děvčátka;

z jejich jsem kvítků
pletla kytičky
z naší vsi pro mládence.

Jdu po vesnici,
u stěn poslouchám,
s milým mne pomlouvají.

„Nermuť srdéčko,
drahá panenko,
ta pošlapej slovíčka.

Stromoví povadne,
listí opadne,
nás přestanou pomlouvat.“