Jsem už jen stromem schnoucím
uprostřed zahrady;
kol mladé jaro štědře
rozdává poklady:
větvičky plny puků
a květů, písniček,
a na mně juž jen kvete
dvé drobných větviček.
Jsem už jen stromem schnoucím
a nebe prosím jen,
by tolik dalo síly
a vláhy pod kořen,
než větviček těch krásných
květ uzraje mi v plod,
než dorostou mé dítky
a vstoupí u život.