Poupátko růžové zapadlo k nám
z rajského sádku;
andílka poslal nám dobrý Bůh sám
dárečkem k svátku.
Propuklo děťátko v dojemný pláč
v sladkou tu chvíli —
proč malé srdéčko teskní a nač?
Vím já, proč kvílí.
Stýská se děťátku ještě tu snad,
hledí tak plaše,
pláče as pro rajský ztracený sad
poupátko naše!