Ó, já byl moudrý, to mohu říct!
Byl hoch jsem, sám knihou se mučil,
a přece jsem vážně a důstojně
již menšího hošíka učil.
S ním četl jsem, psal jsem a počítal,
já hodiny jsem si s ním hrával,
a když jsem směl vyjít si procházkou,
vždy hošíka s sebou jsem brával.
Nejraději v Jeleních Příkopech
jsem svěřence svého vodil,
s ním poučně po květných záhonech
a od stromu ke stromu chodil.
A pak jsem ho chytře kams zastrčil:
„Dej pozor na dělníky, služky!“
a učeň když takto stál na stráži,
já mistr krad’ mezi tím hrušky.