Také jsem brzy pak hněval se
a hartusil na bohyně,
že po boku každé té bytosti
je nějaká „přítelkyně“.
Taková osoba protivná
jak na ruce, na nohy provaz,
jak na oči klapka, vosk do uší
a na jazyk těžký ovaz.
Ve tváři výraz tak čouhavý,
tak impertinentní mívá —
ta ženská, ať děje se už co chce,
jen věčně se pousmívá!
Slunníkem kreslí svým do písku
a do všechněch stromů jím štouchá,
a kdykoli se jí cos pozeptáš,
vždy řekne, že „neposlouchá“.
Ukrutná tvoje to tyranka,
tvá neúprosná to paní,
a kdyby se v tobě vše vařilo,
přec nesmíš se ošklíbnout ani.