Mně už se tu nelíbí. Ve čtvrtek
každý se po tobě točí;
v neděli zase tu potkáváš
tisíce všude pak očí.
Těžko se mluví v reji tom,
člověk je jakoby zmámen,
přes oči jakoby visel flór,
na mozku ležel by kámen.
Otázka každá je nesmělá,
odpověď vypadá skoupě,
rád bys Jí řekl cos chytrého,
cítíš, že’s řekl to hloupě.
Myslíš, že každý tě poslouchá,
každý tvůj posunek vidí —
ach, co to Pánbůh má ve světě
pradivných, zbytečných lidí!