Lásko věčná, zdroji všeho blaha,
Víry naší símě přeplodné,
Padniž v srdce vlasti úrodné,
Krotíc zlého vlastní krve vraha!
V propasť černou rámě tvoje sahá,
Pakli zovou doby rozhodné,
Ba když slávy žízeň pobodne,
K hvězdám spěje zpěvu hodná snaha;
Jinak jízvy sotva zacelené
V nové rány zase ožijí,
Rozplynou se síly nahledané.
Neníť vše tak, jak by mělo býti,
Bratr bratra v zlosti ubíjí,
Kdeby do žil krve bylo líti.