Plný les slavíků
Nemá zvuků dosti,
By dozpíval starou
Píseň o milosti.
Nemá důl Kašmirský
Vonných růží dosti,
Aby vynahradil
Srdci květ milosti.
Co jsi, o milosti?
Plnas tajemnosti,
Plesů, vzdechů zdrojem,
Neunavným bojem,
Snem jsi nejkrásnějším
V životě vezdejším,
Ve dne slunce žhavé,
Hvězda v noci tmavé.
Ó ty první lásko,
Ó jak jsi ty skromná,
Ó ty první lásko,
Ty jsi skalolomná,
Jako Atlas nosíš
Nebe na ramenou —
Avšak jsi předc jenom
Krátkou lesklou pěnou.
Poddaní jsme všickni
Lásky světovládné,
Prosto její moci
Není srdce žádné,
Poutem všechny váže,
Toužit, plakat učí,
Růžovým nás trním
Všechny láska mučí.
Čest zve mocným hlasem,
Láska je silnější,
Nestraší se láska
Smrti nejhroznější,
Na kraji propasti
Růže sobě trhá,
S úsměvem se láska
Do hlubiny vrhá.
Světlo má své stíny,
Láska má své žaly,
Lásku v hoři, v plesu
Píseň moje chválí,
Láska má své žaly —
Má své bouře nebe —
Ó nebeský cite,
Lásko, slavím tebe!