Přemítaje v mysli o té době,
Když Pán v Moravě si zalíbil,
Apoštolským slovem při ní byl:
Orlice se skvěla v plné zdobě,
Když pak vděčně připomínám sobě,
Jak se vírou lid náš vytříbil,
By již v pravdě, ctnosti nechybil:
O tu měknu v nitru jako robě!
Lide viz! tu kráčely jsou nohy
Bratří svatých, tam zas boří bohy:
Kde se octnou, lid tam všecken letí.
Kde jen voda, tu své křestí děti,
Proto nedivím se tomu nic,
Že je „apoštolka“ u Přibyc.