Nemám kroužku umělého díla,
Jenž se krásně leskne od zlata,
Jenžto slibů slova křídlatá
Září svou v svět vůkol rozesýlá.
Prst je hladký, setře lstná ho Víla;
Padne s prstu zdoba rozťatá,
Jako svíce hasne rozžatá,
Zhasí záři jeho živlů síla:
Mámť já kroužek v hloubi ňádra skrytý,
Jenž mé srdce kolem otáčí,
Z nehynoucích skvostů kruh to slitý;
Víla lestná nemá nad ním moci,
Čas naň útok marně opáčí,
Kruh ten skvít se bude dnem i nocí.