Šel jsem večer kolem dvora,
Soumrak již se na zem klonil;
Se soumrakem tichý smutek
Jasný hled mé duše clonil.
Pod jasanem děvče stálo,
Pohlíželo v dalnou dáli;
V modrém krásném jeho oku
Lesklé dosud slzy stály.
Tázal jsem se, čemu pláče? —
Děvče zaplakalo z nova,
A já slzám tajné lásky
Porozuměl beze slova.