Vyšla jest jasná hvězdička
a v pravé poledne,
až zrak všem lidem přechází,
kdo na ni pohledne.
Díval se na ni celý svět,
já ze všech nejvíce,
kde se tu vzala najednou
ta krásná dennice?
Pastucha nechal stádo své,
a sedlák pluh svůj zas,
kněz do kostela pospíchal,
mysle, že na mši čas.
Tak všecky hlavy zmámila,
a byl to velký div,
a nikdo z lidí neviděl
ten zázrak, co je živ.
A nebyla to dennice
a hvězda spanilá,
byla to jen má panenka,
má dívka rozmilá!